Národní archiv představuje soubor translokačních plánů židovských obydlí v březnické synagoze. Soubor byl v roce 2017 prohlášen za Archivní kulturní památku. V současné době probíhá jednání o zapsání tohoto souboru do registru Paměti světa UNESCO.

Vznik translokačních plánů souvisel s řadou konfliktů minoritní židovské komunity s majoritní křesťanskou společností, vyplývajících z hospodářsko-politické situace v českých zemích. Vstřícný postoj prvních habsburských panovníků na českém trůně k židovské komunitě byl motivován především ekonomickými zájmy. Velký vliv na změnu dané situace měl na počátku 18. století císař Karel VI. a jeho dvůr, kteří vystupovali jako ochránci křesťanské víry. V souvislosti s panovnickými nařízeními byla protižidovská opatření včetně tzv. translokačního reskriptu (2. srpna 1726).

Translokační reskript určoval, jakým způsobem mělo být řešeno soužití židovského obyvatelstva s křesťanským. Základním úkolem bylo zachycení podoby židovského osídlení v rámci dané lokality a nalezení „optimálního řešení“ (např. vystěhování, směna domů, zazdění oken, přemístění hlavního vchodu, zbourání apod.). Původní záměr jednoduše popsat danou situaci byl v průběhu akce doplněn u řady lokalit o kartografické zobrazení, které v mnoha ohledech prohloubilo samotný popis. Z toho důvodu se na plánech neobjevují pouze židovské objekty, ale řada dalších stavebních i architektonických prvků (např. církevní objekty, hospodářské budovy i civilní objekty, prvky krajinné kompozice). Plány tak dodnes zprostředkovávají obraz kulturní krajiny v 18. století.